Auf dem Schloss - die folgenden Tage.

Nebudeš mi, dědečku, věřit, kolik je na tom světě lásky! Jakmile mi začaly pořádně růst vousy, začal jsem si hned myslet, že nepříčetné nadšení už patří jen rokům minulým a revolucím budoucím, a kdybych byl žil tak, jak jsi říkával, všechny ty vousaté roky by mně v tom jen utvrdily. Ještě že jsem byl tak nezbedný, kariéry se vzdal a dal se na opičárny!

Taková Kreveta je částice s mohutnou dostředivou silou, silou z kategorie silných jaderných - jakými se například vyznačují protony - silou s krátkým dosahem, ve svém dosahu však strašlivou. Laicky řečeno je kreveta past. Do poslední chvíle nevíte, s čím máte tu čest, jste nenucenou součástí Brownova pohybu vlastního sociálního vesmíru a nenuceně se mihotáte pro trajektorii, kterou někteří nazývají osudem. A pak se z ničeho nic mihnete kolem takové Krevety. Je to jako když stoupnete na minu. Výbuch, vzdušná akrobacie a pak dlouho zvonění v uších. 

Muže, který se v životě setkal s krevetou, poznáte podle drobných jizev kolem očí.

Tolik úvod do situace, aby čtenáři věděli, jaké nástrahy číhají za vším tím zvonivým smíchem. Stále je tu čemu nebo komu se smát. Smích je upřímný, hysterický, zřídkakdy sarkastický a občas i slzičky. Před pár dny proběhla tak trochu neplánovaně první projížděčka a tu a tam bylo něco z toho doopravdy, tak jsme se vyložili v odpoledním slunku na trávě a že si k tomu něco povíme. Když zvlhly oči první, druhé i třetí princezně, pokrčil jsem rameny a donesl lahev sedmihvězdičkové Metaxy. Netrvalo dlouho a skrze dno lahve bylo vidět lépe než přes brýle královny Mimi, takže nikoho nepřekvapí, když budu tvrdit, že zbytek zkoušky patřil k nejtvořivějším momentům celé rezidence.

Naše Dílo se kousek po kousku usazuje, ve zkušebně je s každým dalším dnem o čtvrt Celsiova stupně více a navrch toho všeho jsem včera na nádraží v nedalekém Pasewalku našel Matouše s taškami plnými midikontrolerů. Proběhla už i částečně technická zkouška. Náramná taškařice aneb:

"Jsem trpělivý jako moře a štěstí je mé druhé jméno."

Princezna Fifi chodí každé ráno běhat, princezna Mimi každé ráno maže nohy ibalginovou mastí, protože byla jednou ráno běhat, princezna Kiki už třetí den frčí na nějakých drogách a princezna Baterka je v tom všem tak trochu nová. Rytířovi Ťuťu škvíká bandoneon. Princ Bob by chtěl být vtipný, ale my víme, že horší už to nebude. Loupežník Špetlík vylezl vysoko na strom a byl tam až do večeře. Myslel si, že vyhlíží bratra loupežníka, ale ve skutečnosti měl zavřené oči, kýval se ve větru a byl šťastný.

Auf dem Schloss, der dritte Tag.

V tanečně-divadelních uskupeních potkáte v zásadě tři typy lidí. Jednak performery, ti snídají vločky, cvičí jógu a večer jdou spát se západem slunka. Pak režiséry, ti snídají kafe, třesou se jim ruce a celou noc nespí. A pak jsou tu technici. Snídají všechno kromě vloček a před polednem s nimi není řeč, protože do rána chlastali rum. Průniky zmíněných množin jsou vzácné - performeři usnou, sotva si k rumu čichnou, režiséři se po ránu vločkami dusí a pak, ruku na srdce, už jste někdy viděli osvětlovače cvičit jógu?

Páteř běžného divadelního technika se skládá z jednoho bederního obratle, dvou až čtyř (charakteristicky vyosených) hřbetních a dvou krčních. Taková bytost je vývojovým mezičlánkem mezi primitivními strunatci a prvními obratlovci. Proto můžete běžně pozorovat kulisáky, jak si navzájem musí zavazovat tkaničky nebo jak nerušeně a jistě spí v sedě, ve stoje a v netradičních polohách vůbec. Pokud jste se někdy pokoušeli holýma rukama ohýbat ocelový příhradový nosník, dovedete pochopit, čím je pro divadelního technika jóga. Nebudu tedy daleko od pravdy, prohlásím-li, že na rozvičce dnes panovala rozverná atmosféra.

Ve studiu se oteplilo nejméně o jeden stupeň, takže už nedochází k přimrzání faderů na zvukovém pultu a někteří i odložili kulichy. Na tvůrčí proces mají ale klimatické podmínky vliv jen pramalý, ba naopak, dodává to všemu jemný nádech hrdinství. A když pak obědváme v prosluněné trávě mezi stromy, podvědomě akumulujeme teplo do každé buňky v těle. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit, že máte prohřáté to či ono, že?

Slunka bylo nakonec snad příliš, když při západu lenošili Kiki, Fifi a Bob na dvorečku u kávy a zpívali trampské písně. Na bosých nohách dehet z kolejí, za stodolou Rio Grande a vedle bývalé sýpky stánek na levnou krásu. Zapadni už, slunko, zapadni!

A skutečně, setmělo se. Jelikož je světelný design především o té delikátní hranici mezi světlem a tmou, je k tomu zapotřebí nejen fajné světlo, ale především mohutná,  neprostupná tma. Do takové se potom vykrajuje ještě lépe než do sýra. A tak jsme se sešli po setmění ve studiu u lahve sedmihvězdičkové metaxy, naostřili nástroje a jako brilantní chirurgové začali pitvat tmu jistými řezy. Zda pacient přežil, zjistíme ráno.

PS: Princezna Tydýt je odteď princezna Tydi a úplně jsme zapomněli na rytíře Ťuťu aneb beletrie in progress.

Auf dem Schloss, der zweite Tag. Die Arbeit beginnt.

Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet, je malý rybníček a u něj domeček. V domečku jsou postýlky, na postýlkách peřinky a v peřinkách spinkají kocourci. Tedy, až na dva. Bob sleduje vodní ptáky a Fifi se potuluje po místním hřbitůvku. Je chladno, padá rosa a mokrou trávou se šourají první tlapky na snídani.

Probouzení každého z nás se tu změnilo z třívteřinové exploze na hodinovou meditaci. Nikdo si nepamatuje, kdy se naposledy v kllidu a bez stresu nasnídal, kávy je dost pro všechny a na druhém konci stolu byl spatřen humor. Takže vám teď k snídani strýček poví, kde to vlastně jsme a proč.

Schlloss Bröllin, čili zámek Bröllin, leží na severovýchodě Německa, mezi polským Štětínem a německým Stralsundem. Není to tak docela zámek, je to bývalý statek, který se v lepších dobách tvářil být lepším statkem. Kedlubny a mrkev tu pěstují už od raného středověku, třicetiletá válka ovšem všechno to kedlubnoviště vymazala z mapy, takže všechno, co tu zůstalo, je z osmnáctého století. Pár hospodářských budov, skoro-vila a pidi-zámeček. Kolektivní hospodářství NDR téhle končině přivodilo marnost, krach a takřka zánik, takže když to tu v devadesátkách osquatoval paradivadelní spolek Ramm, nebylo tu ani kde složit hlavu. Jenže protože se nacházíme v Německu, osvícené zemi vědomé si vysoké návratnosti investic do kultury, během dvaceti let se ruiny změnily v pohodlnou a dobře vybavenou základnu pro všechny známé formy umění. Z důvodů mě ne zcela známých sem pozvali naši zpovykanou divadelní company, abychom si v klidu tvořili a chroupali u toho mrkev.

Rezidentů jsem tu zatím napočítal pět: tak-nějak-šéf Bartel (vypadá jako starší a příčetnější varianta Petra Boháče), übertechnik Joachim (starší a vychlastanější Matouš Hekela), kuchař a kutil Rolf (unikát) a dvě kočky, černá a černobílá. Po pár hodinách máme pocit, že se v podstatě jen znovu setkáváme jako každý rok. Není humoru, který by je pohoršil a nad který by si nepřisadili. 

Včera Rolf upekl k večeři celé hejno pstruhů a my se s Bobem předháněli v technikách pitvání, zatímco si přítomné dámy tahaly ze chřtánů kosti. Bob v soutěži zvítězil geniálním zlepšovákem (tzv. Jančův boční flip), my se pak s plnými žaludky navzájem utvrdili v tom, že se nacházíme na nejlepším místě na světě a skáceli se do peřin.

A proces tvorby započal! Bob nosí Ceci na podnose, Fifi, Kiki, Pipi a Tydýt tančí ve vzduchu, Mimi má kšiltovku a mocně tomu všemu šéfí. Strýc Špetlík sedí opodál a tváří se inspirovaně. Ve studiu je o dva stupně tepleji než venku, mohutné kamenné zdi stále pevně vězí v předchozím ročním období a těch pár paprsků slunka, co se prostřelí oknem, na tom mnoho nezmění. Od zítřka si vedle osvětlovacího pultu zařídím výdejnu rumu.

Taky jsme zjistili, že se Tydýt bojí hadů a že v Kauflandu za lesem mají budvárek a plzýnky. A že Pipi by moc ráda něco zapálila. A že Thelma Helma není hodná, neboť je příliš malá na to, aby rozuměla konceptu "hodnosti". Kuchař Rolf celé odpoledne poslouchal Police a na té večeři to vůbec nebylo poznat. 

Auf dem Schloss, der erste Tag. Ihren Führerschein, bitte.

Čirá krása. Někdy prostě nemůžete dospat! Po všem rachotu dnů minulých, po vší té radosti, slávě a potu by si jeden snad zasloužil vychrnět se do sytosti, jenže, ruku na srdce, tohle bude velkej den, kdy se všichni nastěhujem do zámku a budeme deset dní nerušeně tvořit, dokud nám nepoteče pěna z uší. Takže po čtyřech hodinkách spánku to budík nevydrží, zahraje už potisící tu melodii, kterou tak hluboce nenávidíte a kolem náhle a mohutně vybuchne realita. Šedivá, opuchlá a marná realita brzkýho rána, kde se svět dělí na krásno (teplo pod peřinou) a hnusno (všechno ostatní). Nebýt já taková veselá kopa, nejradši bych si to rovnou hodil.

Já se ale nedám. Baška píše, že nemám spěchat, že má zpoždění. Krásnější zprávu po ránu nedostaneš. Stíhám zajít na poštu, kam na poslední chvíli dorazil můj balík. Odraznej deštník a odrazná deska. Nevím, co s tím budu dělat, ale leskne se to a věci, který se lesknou, jsou dobře. Parkuju na místě srazu, strejda B. si klepe na hodinky a má proč, jenže v rádiu zrovna hráli Pumped Up Kicks a já mám kolem hlavy pořádně macatou auru radosti, tak se vypič nekoná.

Naložit, nalodit, jedem - směr na Berlín! Mám matný ponětí, že náš cíl leží někde u moře, tam nahoře, kde jsem byl naposledy v sedmi letech, ještě za NDR, takže otvírám kompas a zařazuji první rychlostní stupeň.

Na autobahnu jak raketa, naše dodávka prý původně sloužila jako sanitka, takže neustále pluje na karmickým polštáři a přes absenci navigace, navigátora i navigovatelnosti nikdo nepochybuje o smyslu asfaltu před námi. Hned za hranicemi se střetnu pohledem s policejní hlídkou, nevydržím to a uhnu očima první, hru prohrávám a tak za moment spatřím v zrcátku pojízdný zákon, takže jedem:

Guten Tag. Sprechen Sie englisch. Ja ja. Wir sind alle schauspielern, alle! Nach Bröllin, Schloss Bröllin. Aaa, ich weiss nicht... nicht weit von Sczeczin. Passport? Hm, ein Moment, bitte... noch ein Moment... entschuldingung, noch ein Moment... danke. Ja ja, Volkswagen is the best.

Závěrem cesty vás provede blonďatej kamioňák Vacovská s brýlema přes půl obličeje, aby vzápětí  strhl volant mimo dálnici a jemným předsunutím čelisti se změnil v traktoristu. Poslední kilometry vedou po polní cestě : "jeďte-rovně-dvě-stě-metrů-podél-brázdy-za-lesem-zahněte-vlevo-držte-se-mezi-kedlubnami-odbočte-do-brambořiště-jste-na-místě".

A tam hotová pohádka. Pohádka pro princezny Mimi, Fifi, Kiki, Pipi, Ceci a Tydýt, pro prince Boba, loupežníka Špetlíka a pro Thelmu Helmu.

O té pohádce příště.