Auf dem Schloss, der zweite Tag. Die Arbeit beginnt.

Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet, je malý rybníček a u něj domeček. V domečku jsou postýlky, na postýlkách peřinky a v peřinkách spinkají kocourci. Tedy, až na dva. Bob sleduje vodní ptáky a Fifi se potuluje po místním hřbitůvku. Je chladno, padá rosa a mokrou trávou se šourají první tlapky na snídani.

Probouzení každého z nás se tu změnilo z třívteřinové exploze na hodinovou meditaci. Nikdo si nepamatuje, kdy se naposledy v kllidu a bez stresu nasnídal, kávy je dost pro všechny a na druhém konci stolu byl spatřen humor. Takže vám teď k snídani strýček poví, kde to vlastně jsme a proč.

Schlloss Bröllin, čili zámek Bröllin, leží na severovýchodě Německa, mezi polským Štětínem a německým Stralsundem. Není to tak docela zámek, je to bývalý statek, který se v lepších dobách tvářil být lepším statkem. Kedlubny a mrkev tu pěstují už od raného středověku, třicetiletá válka ovšem všechno to kedlubnoviště vymazala z mapy, takže všechno, co tu zůstalo, je z osmnáctého století. Pár hospodářských budov, skoro-vila a pidi-zámeček. Kolektivní hospodářství NDR téhle končině přivodilo marnost, krach a takřka zánik, takže když to tu v devadesátkách osquatoval paradivadelní spolek Ramm, nebylo tu ani kde složit hlavu. Jenže protože se nacházíme v Německu, osvícené zemi vědomé si vysoké návratnosti investic do kultury, během dvaceti let se ruiny změnily v pohodlnou a dobře vybavenou základnu pro všechny známé formy umění. Z důvodů mě ne zcela známých sem pozvali naši zpovykanou divadelní company, abychom si v klidu tvořili a chroupali u toho mrkev.

Rezidentů jsem tu zatím napočítal pět: tak-nějak-šéf Bartel (vypadá jako starší a příčetnější varianta Petra Boháče), übertechnik Joachim (starší a vychlastanější Matouš Hekela), kuchař a kutil Rolf (unikát) a dvě kočky, černá a černobílá. Po pár hodinách máme pocit, že se v podstatě jen znovu setkáváme jako každý rok. Není humoru, který by je pohoršil a nad který by si nepřisadili. 

Včera Rolf upekl k večeři celé hejno pstruhů a my se s Bobem předháněli v technikách pitvání, zatímco si přítomné dámy tahaly ze chřtánů kosti. Bob v soutěži zvítězil geniálním zlepšovákem (tzv. Jančův boční flip), my se pak s plnými žaludky navzájem utvrdili v tom, že se nacházíme na nejlepším místě na světě a skáceli se do peřin.

A proces tvorby započal! Bob nosí Ceci na podnose, Fifi, Kiki, Pipi a Tydýt tančí ve vzduchu, Mimi má kšiltovku a mocně tomu všemu šéfí. Strýc Špetlík sedí opodál a tváří se inspirovaně. Ve studiu je o dva stupně tepleji než venku, mohutné kamenné zdi stále pevně vězí v předchozím ročním období a těch pár paprsků slunka, co se prostřelí oknem, na tom mnoho nezmění. Od zítřka si vedle osvětlovacího pultu zařídím výdejnu rumu.

Taky jsme zjistili, že se Tydýt bojí hadů a že v Kauflandu za lesem mají budvárek a plzýnky. A že Pipi by moc ráda něco zapálila. A že Thelma Helma není hodná, neboť je příliš malá na to, aby rozuměla konceptu "hodnosti". Kuchař Rolf celé odpoledne poslouchal Police a na té večeři to vůbec nebylo poznat.