Friday, April 19, 2013

Auf dem Schloss, der erste Tag. Ihren Führerschein, bitte.

Čirá krása. Někdy prostě nemůžete dospat! Po všem rachotu dnů minulých, po vší té radosti, slávě a potu by si jeden snad zasloužil vychrnět se do sytosti, jenže, ruku na srdce, tohle bude velkej den, kdy se všichni nastěhujem do zámku a budeme deset dní nerušeně tvořit, dokud nám nepoteče pěna z uší. Takže po čtyřech hodinkách spánku to budík nevydrží, zahraje už potisící tu melodii, kterou tak hluboce nenávidíte a kolem náhle a mohutně vybuchne realita. Šedivá, opuchlá a marná realita brzkýho rána, kde se svět dělí na krásno (teplo pod peřinou) a hnusno (všechno ostatní). Nebýt já taková veselá kopa, nejradši bych si to rovnou hodil.

Já se ale nedám. Baška píše, že nemám spěchat, že má zpoždění. Krásnější zprávu po ránu nedostaneš. Stíhám zajít na poštu, kam na poslední chvíli dorazil můj balík. Odraznej deštník a odrazná deska. Nevím, co s tím budu dělat, ale leskne se to a věci, který se lesknou, jsou dobře. Parkuju na místě srazu, strejda B. si klepe na hodinky a má proč, jenže v rádiu zrovna hráli Pumped Up Kicks a já mám kolem hlavy pořádně macatou auru radosti, tak se vypič nekoná.

Naložit, nalodit, jedem - směr na Berlín! Mám matný ponětí, že náš cíl leží někde u moře, tam nahoře, kde jsem byl naposledy v sedmi letech, ještě za NDR, takže otvírám kompas a zařazuji první rychlostní stupeň.

Na autobahnu jak raketa, naše dodávka prý původně sloužila jako sanitka, takže neustále pluje na karmickým polštáři a přes absenci navigace, navigátora i navigovatelnosti nikdo nepochybuje o smyslu asfaltu před námi. Hned za hranicemi se střetnu pohledem s policejní hlídkou, nevydržím to a uhnu očima první, hru prohrávám a tak za moment spatřím v zrcátku pojízdný zákon, takže jedem:

Guten Tag. Sprechen Sie englisch. Ja ja. Wir sind alle schauspielern, alle! Nach Bröllin, Schloss Bröllin. Aaa, ich weiss nicht... nicht weit von Sczeczin. Passport? Hm, ein Moment, bitte... noch ein Moment... entschuldingung, noch ein Moment... danke. Ja ja, Volkswagen is the best.

Závěrem cesty vás provede blonďatej kamioňák Vacovská s brýlema přes půl obličeje, aby vzápětí  strhl volant mimo dálnici a jemným předsunutím čelisti se změnil v traktoristu. Poslední kilometry vedou po polní cestě : "jeďte-rovně-dvě-stě-metrů-podél-brázdy-za-lesem-zahněte-vlevo-držte-se-mezi-kedlubnami-odbočte-do-brambořiště-jste-na-místě".

A tam hotová pohádka. Pohádka pro princezny Mimi, Fifi, Kiki, Pipi, Ceci a Tydýt, pro prince Boba, loupežníka Špetlíka a pro Thelmu Helmu.

O té pohádce příště.

No comments: