Tuesday, November 25, 2008

Sczcezin, Poland


Člověk by si jen tak vykračoval po cestičce a koukal, kde ukrást třešně, ale on se vždycky něco musí přihodit. Ne, že by nebylo třešní, to ne. I višní je víc, než se do pupku vejde. Jenže je to skoro tak, jako by ta pohádka, kterou tenhle šlověk píše, trpěla hysterickým strachem ze všednosti. Takže tu máme plůtky, ploty, vosy, sršně, ježky, vzteklé psy a protivné kočky a sousedy s vidlemi. S ostrými vidlemi, zaostřenými na váš docela hezky tvarovanej zadek.

A tak jsem si zase vyrazil pěkně na výlet, mrzne, kulky mi cinkaj o sebe jak viktoriánská zvonkohra a z měsíce visej rampouchy. Do vlaku se v poslední vteřině vrhám flopem, průvodčí oceňuje styl a hrdě hlásí, že jedeme na Berlín, ačkoli potřebuju na Žilinu. Oceňuji humor lízátkem z píčou, co jsem onehdá dostal od Nikolky, ale průvodčí ho nedostane ani náhodou, takovou rekvizitu si musím nechat pro štěstí, proto mu dám jen facku a jdu chrnět do kupé, neb mám místenku a kocovinu.

Ve Szczecině sněží, opilci krasobruslí po chodnících a Honzík sedí v koutě a stydí se, ačkoli by to uměl lépe. Králíci dupou dál, navzájem se zadupávají do země a hrají mariáš, Poláci jim druhý den postaví pomník. Letos se hrdinů nedostává.

“Wer?”
“Der grosse Stricker.”
“Na ja, der grosse Stricker!”

V Berlíně na Hauptbahnhof mi přátelé přejí dobré časy, nastoupím k úplně cizímu pánovi a jedem na Bielefeld.

A dál už je to tajné.

No comments: