Sofia - Praha.

FFFFFFFUUUUUUUUUU-

Psí ráno! Jak vykropenej krtek buřtit se cizím městem – to není nejlíp, kluci, není! V podchodech je nachcáno, krajinou se válí chuchvalce zkyslýho mlíka a ty si říkáš: Tak tomuhle říkají teď a tady? 

FFFFFFFUUUUUUUU-

Nemůžu se zbavit myšlenky na pomeranč. Velkej, oranžovej, celulitickej nemytej pomeranč. Sežral bych ho, na šest způsobů, sežral bych ho docela nezpůsobně. Představa ulepenejch vousů je tlustá moucha masařka, co si ti nad ránem sedne na nos.

FFFF---

Attention all passengers of Sky Europe flight to Vienna. In attempt to piss you off we decided to delay your flight for one hour.

Tygrem sám sobě, můj odraz v zrcadle má cigáro v koutku a pytle pod očima. Pošlu polibek skrz sklo, to praskne napříč a z rohu do rohu přeběhne pavouk. Pavoukem sám sobě, kdykoli, má drahá...

Jedné napíšu vzkaz na brýle, té druhé do nosních dírek a tomu třetímu nikam. FFFFFUUU-man mi dává přečíst báseň, dobrou báseň, jenže je příliš brzy a mám krtčí. Dáseň. Whatever.

Být had, kousnu se do ocasu a myslím na marnost hadovitosti. Mám to ovšem složitější, k vlastnímu rozkroku se nesehnu. -UUUUU- a ráno jak piknik pod sloní prdelí. Deštníky bývají přeceňovány a jejich ostré hroty se blýskají v úrovni mých očí. Ach.

Pořád myslím na ten pomeranč. A tak doufám, že dílko se podaří. A když ne – FFFFFUUUU- !!!

Ze všeho nejděsivější je představa, že se vrátím tam, kde už jsem byl. Že budu vědět, jak všechno dopadne a že příslušné radosti budou jak oschlej dort z narozenin, na který si nikdo z tvých lásek nevzpomněl. Bum. Bum. Bum.

A až se mě tam dole zeptaj, co že jsem to tropil – budu citovat jednu dámu: “Aspoň jsem se povozila na kolotoči. A ani to moc nebolelo.”

Cesta domů – je daleká. Táhne ze mě rakija a mám chuť vrhat po lidech předměty, jenže trnu hrůzou, že by to někoho mohlo obtěžovat. Brzká rána na letišti jsou charakteristická svou neerotičností. A to je mladíkovi, lačnícím po orosených kozenkách, velmi nesympatické.

A to ještě nevěděl, co se dozví toho večera.