V dobré pondělí se člověk probudí o deváté ještě s chutí piva na rtech, udělá si kávu a s hrnkem v ruce vyjde na balkon. Pak hledí na oblohu, raduje se z ptačích vulgarit a slíbí si, že si ještě dnes koupí kvalitní kávu, pač tohle se vážně nedá pít. Ble. Nicméně obloha je jasná, aj mysl moja.
O jedenácté sraz s (K) pod stěnou, půjčím si botky i sedák a vzhůru, až ke stropu. Sami sobě gekony šplháme i padáme, strach nemám ani z výšky, ani z ostudy, pročež po hodině a půl odpadáme zcela mrtvi, neschopni si byť jen zvednout lahev ke rtům. Zcela podle domluvy tedy dorážím na setkání s (KŇ) za účelem budoucí světelné estetizace jeho hnízdiště, ten je ovšem zcela zkroušen a se svou drahou (MIŠ) mě proto raději pozvou do (OD) na panáka. Nebráním se, je již po poledni, volím pastis a volím dobře. Vyslechnu tedy jejich chmury, změním plány a zavolám (MLK).
Scházíme se před vchodem, sladíme krok, levá pravá a jsme tam hned, tak chlapci, do plavek! V bazénu jen pár důchodkyň a ostýchavých děvčat, prostoru pro psí plavce víc, než třeba. Paráda. U dna je nejlépe, nikdo tam na vás nemluví, všichni jen rejdí po hladině jak zpovykané kachny, zatímco tobě se tělo promění na jiné, snad na rybí - vždycky se mi tam dole zpomalí srdeční tep a prostoupí mě takové to tetelivé teplo. Pokaždé, když mi dojde dech, je mi z toho smutno, nechci ven na hlučný svět plný zvuků s ostrými hranami. Pak si schválně do hlavy vyvolávám současné chmury, jednu po druhé je přetavím na vztek a s ním se zase vrhnu do vody a plavu sem a tam, až se nakonec vynořím opět spokojený a smířený.
Setkání s (KŇ) podruhé, pojďme na staveniště. Tam je třeba více představivosti, nežli jsem si s sebou přibalil. Nicméně, idea vznikne, zadání zadáno a pivo naplánováno. Již brzy se bude šeřit, doběhneme tedy do (O) na dobré pozdně odpolední piviště a porozpráváme i mimo hlavní téma, což je obzvláště dnes superdůležité.
Jen něco málo doma si porovnám a s (MLK) se hodíme do gala, jdem do (RC) na (E), já očekávám velkou nostalgii, protože na (E) jsem šel naposledy před pěti lety, tedy ještě za zlatých dobrých časů. Zkrásněni a ovoněni potkáváme na zastávce (WiK), ona se ovšem nepřidá, jde kamsi na (HH) a odtamtud si nad ránem přivede (NGR), pročež se mnoho nevyspí. (E) jsou skvělí, za pět let udělali zásadní pokrok, jsem spokojen a rozvrkočen, jdu si dát další pivo a na baru potkávám drahého (RN), který je vždycky u všeho, jakkoli jen mimochodem nebo úplně náhodou. (MLK) pozoruje dívku, kterou viděl tančit pod podiem. Líbí se mu a chce ji oslovit. Naštěstí, místo toho, aby si ke mně šel pro radu, nadechne se a udělá to sám. Za chvíli už sedí spolu u stolu a hovoří, dostane i číslo a pak si celou cestu domů stěžuje, že ona je na něj moc hip, že má dokonce pruhovaný rukávy, jenže já mu říkám, že prdlajs, neb on je kytarista a japanolog a levicový intelektuál v jednom a taky fušuje do výtvarna a že už nic víc hip bejt nemůže. (MLK) zavrtí hlavou, ale uvnitř mu narostlo maličko sebevědomí. Jdem spat.
Scházíme se před vchodem, sladíme krok, levá pravá a jsme tam hned, tak chlapci, do plavek! V bazénu jen pár důchodkyň a ostýchavých děvčat, prostoru pro psí plavce víc, než třeba. Paráda. U dna je nejlépe, nikdo tam na vás nemluví, všichni jen rejdí po hladině jak zpovykané kachny, zatímco tobě se tělo promění na jiné, snad na rybí - vždycky se mi tam dole zpomalí srdeční tep a prostoupí mě takové to tetelivé teplo. Pokaždé, když mi dojde dech, je mi z toho smutno, nechci ven na hlučný svět plný zvuků s ostrými hranami. Pak si schválně do hlavy vyvolávám současné chmury, jednu po druhé je přetavím na vztek a s ním se zase vrhnu do vody a plavu sem a tam, až se nakonec vynořím opět spokojený a smířený.
Setkání s (KŇ) podruhé, pojďme na staveniště. Tam je třeba více představivosti, nežli jsem si s sebou přibalil. Nicméně, idea vznikne, zadání zadáno a pivo naplánováno. Již brzy se bude šeřit, doběhneme tedy do (O) na dobré pozdně odpolední piviště a porozpráváme i mimo hlavní téma, což je obzvláště dnes superdůležité.
Jen něco málo doma si porovnám a s (MLK) se hodíme do gala, jdem do (RC) na (E), já očekávám velkou nostalgii, protože na (E) jsem šel naposledy před pěti lety, tedy ještě za zlatých dobrých časů. Zkrásněni a ovoněni potkáváme na zastávce (WiK), ona se ovšem nepřidá, jde kamsi na (HH) a odtamtud si nad ránem přivede (NGR), pročež se mnoho nevyspí. (E) jsou skvělí, za pět let udělali zásadní pokrok, jsem spokojen a rozvrkočen, jdu si dát další pivo a na baru potkávám drahého (RN), který je vždycky u všeho, jakkoli jen mimochodem nebo úplně náhodou. (MLK) pozoruje dívku, kterou viděl tančit pod podiem. Líbí se mu a chce ji oslovit. Naštěstí, místo toho, aby si ke mně šel pro radu, nadechne se a udělá to sám. Za chvíli už sedí spolu u stolu a hovoří, dostane i číslo a pak si celou cestu domů stěžuje, že ona je na něj moc hip, že má dokonce pruhovaný rukávy, jenže já mu říkám, že prdlajs, neb on je kytarista a japanolog a levicový intelektuál v jednom a taky fušuje do výtvarna a že už nic víc hip bejt nemůže. (MLK) zavrtí hlavou, ale uvnitř mu narostlo maličko sebevědomí. Jdem spat.
No comments:
Post a Comment