Indie, den desátý: "Masala, mouchy a... masala."

V hotelu Arif Castles v Laknaú jsou špinavý prostěradla, rozbitá sprcha a další mrňavej paznecht. Tentokrát jsem toho zmetka podchytil hnedka na začátku, baťoh jsem mu sebral ještě v taxíku a ve výtahu mu zabavil kartu od pokoje. Udělal ještě poslední pokus, na základě kterýho by mohl somrovat o dýško, když vystřelil k pokoji, že mi ukáže, jak se zapíná televize. Ani přes práh se nedostal, zmetek jeden.

Snídaně v Arif Castles ale pecka. Probíhá to v prostoru, kterej vypadá jak Harem Level 2 z Diabla II, včetně všech těch much. V nabídce je pět typů různý indický kejdy, kterou už nemůžu ani cejtit, pár převařenejch vajec a oschlá omeleta, do který někdo omylem vysypal sedm pytlů kari. Kafe chutná jako přeslazený mlíko, který se v nevymytým hrníčku tak nějak zakalilo. Po většinu dne tyhle ústrky beru s úsměvem, ale takhle po ránu to moc nedávám, obzvlášť když se celej personál hotelu chodí dívat na toho dvoumetrovýho bělocha, co zrovna snídá a v pohledu má smrt. Tak rád bych je všechny přikoval ke skále a lil jim do chřtánů masala-čočku tak dlouho, až by srali z uší a ten orel, co by jim pak tradičně zaživa sežral játra, by zvracel za rohem. Tolik mé dopolední návaly lásky k Indii.

A to už jsem psal, že se tu jezdí i v protisměru? Musí se u toho blikat a troubit, ale dělá se to. Dělá to náš taxikář. I'm fukkin' lovin' it!