Indie, den devátý: "Hindware."

Na východ od Žiliny je zcela běžné, že v divadle nemají to, co potřebujete, o co jste žádali a co vám slíbili. Ale s čím se setká divadelní technik málokdy je to, že mají něco, co nechcete, nepotřebujete, ale odmítají to odnést z jeviště. U pravého portálu ve skorodivadle v Mombaji takhle už mnoho let stojí jakejsi obludnej stojan se třemi obřími fotografiemi zakladatelů onoho kulturně-vzdělávacího centra. Tři bezzubí staříci se tu šklebí na diváky nezávisle na tom, jede-li vedle nich koncert nebo divadlo nebo mistrovství juniorů v hindu-kulturistice. Požádáme s Norim Matsuoko-sana, aby se s nimi domluvil, ale Matsuoko je zkrátka Japonec, v diplomacii nevěří a kdykoli ho požádám, aby něco někomu vyřídil, jde a dá někomu strašnej vypič. Tvrdí, že to je jedinej způsob, jak v Indii něčeho dosáhnout, a ukázalo se, že tomu tak ve většině případů je. V případě fotek staroušků to ovšem přepálil a tak tu máme eskalující konflikt, kdy se dva Japonci a tři Indové osočují z nerespektování kultury toho druhého, Japonci vyhrožují, že zruší představení a Indové jsou děsně uražení, protože když jedete do Indie hrát divadlo, musíte počítat s tím, že na jeviště přijde kráva a zkrátka respektovat místní podmínky. Ano, jste-li kdekoli v cizině, je vaší povinností respektovat místní zvyky a kulturu – ale pozve-li si vás někdo jako umělce, máte právo, ba snad i povinnost na scéně kašlat na kulturní rozdíly a být tím, koho si pozvali. No, zkrátka tady lítaly blesky a mně se tak naskytla příležitost bejt ten hodnej. Stoupl jsem si a jelikož nikdo ze účastníků sporu neměřil víc než 165 centimetrů, nebyl problém je přerušit a klidně se dotázat, jak jinak bychom mohli uctít památku staroušků, než tím, že je necháme zaclánět na jevišti. A tak nakonec dědové putovali na důstojné místo pod forbínou, všichni byli spokojeni, všechno fungovalo a bylo to zatím nejlepší představení turné, jakkoli ve vzduchotechnice nad jevištěm řádili holubi a krysy tak, že se z průduchů občas sypal na scénu bordel a peří.

V divadle na zádech měli pisoáry značky Hindware, což je zcela ultimátní označení pro jakoukoli technologii, na kterou v Indii narazíte. Hindware je oprejskanej, sdrátovanej hardware, kterej trochu smrdí bůhví čím. Hindware je hardware bez zemění a izolace. Hindware je hardware tak starej, že ho v Evropě vykupujou muzea a antikvariáty. Hindware funguje podle vlastních pravidel, který musíte respektovat nebo zemřít.

Už to vypadalo, že nebudeme muset po představení balit, jenže pak nám vysvětlili, že po setmění vylejzají z děr krysy a šmejdí a co vyšmejdí, to ožvejkají, užužlají a rozprasí. Všechno, na co přijdou - krysí párty v japonským hedvábí. Takže pakujeme, všechno rozebrat, složit, zavřít do kufrů, posypat krysím jedem a potopit do kyseliny. Když v půl jedenácté odcházíme z šatny, přede dveřmi už nedočkavě přešlapují čtyři krysy a ukazují si na hodinky.

Večeříme sushi ve Four Seasons s dalším japonským generálním konzulem (budu vážit metrák, než povečeříme se všema, který v Indii mají) a myslím přitom na ty krysy, jak si do naší šatny nesou páčidlo.