Zatímco v Praze lze použití klaksonu volně přeložit jako: "Kam se sereš, kreténe?", v Indii znamená zatroubení přibližně toto: "Dovolte mi, abych Vás upozornil na svoji přítomnost a popřál vám příjemný zbytek cesty."
Na letišti v New Delhi přistálo naše 747 krátce po půlnoci. Jen jsem vystrčil nos z letadla, praštila mě přes nos naprosto kouzelná vůně - směs prachu, spáleniny a těžké Esence Orientu. Předpokládám, že zmíněná Esence je jen mým vlastním imaginárním konceptem, vzniklým kombinací zbylých dvou složek. A nebo tu někdo pálí něco, co jsem ještě sám nikdy podpálit nezkusil.
Matsuoko-san z Japanese Foundation nás naloží do luxusního taxi - tj. taxi, které má přední i zadní nárazník, všechna světla a podle vůně v něm minimálně týden nikdo neopékal krysu. V Indii se podle staré dobré koloniální tradice řídí vlevo, ale narozdíl od Trafalgaru je to spíš jen doporučená polovina vozovky než kamenné pravidlo. Indové jezdí vlevo především proto, že je to praktické. Kolem se přetlačují taxíky z šedesátejch let a motorikšy - takový ty žlutozelený okapotovaný tříkolky sestávající z haldy plechů, kobercovky a vázacího drátu. Každá druhá má i světla, v několika případech i funkční. Blinkr jsem je viděl použít jen jednou, předpokládám, že to byl omyl. Slušný člověk tu prostě zatroubí a nacpe se do mezery před vámi, která je o patnáct centimetrů větší než jeho vozidlo. Lepší než autíčka na pouti.
Jo, měl jsem z bydlení velkej vítr, přiznávám se. Historky, kterýma mě krmili kamarádi, co už tu byli, se hemžily parazity, výkaly a přátelskými domorodci. Připravoval jsem se na nejhorší a naučil jsem se sestrojit z židle, vidličky a USB kabelu past na medvědy. Jenže jsem podcenil fakt, že si mě sem přivezla banda Japonců. Takže mám pokoj s LED televizí, designovou koupelnou a voňavejma prostěradlama. Hrůza. Nechám přes noc otevřený okno, třeba sem aspoň vleze krysa.
Na letišti v New Delhi přistálo naše 747 krátce po půlnoci. Jen jsem vystrčil nos z letadla, praštila mě přes nos naprosto kouzelná vůně - směs prachu, spáleniny a těžké Esence Orientu. Předpokládám, že zmíněná Esence je jen mým vlastním imaginárním konceptem, vzniklým kombinací zbylých dvou složek. A nebo tu někdo pálí něco, co jsem ještě sám nikdy podpálit nezkusil.
Matsuoko-san z Japanese Foundation nás naloží do luxusního taxi - tj. taxi, které má přední i zadní nárazník, všechna světla a podle vůně v něm minimálně týden nikdo neopékal krysu. V Indii se podle staré dobré koloniální tradice řídí vlevo, ale narozdíl od Trafalgaru je to spíš jen doporučená polovina vozovky než kamenné pravidlo. Indové jezdí vlevo především proto, že je to praktické. Kolem se přetlačují taxíky z šedesátejch let a motorikšy - takový ty žlutozelený okapotovaný tříkolky sestávající z haldy plechů, kobercovky a vázacího drátu. Každá druhá má i světla, v několika případech i funkční. Blinkr jsem je viděl použít jen jednou, předpokládám, že to byl omyl. Slušný člověk tu prostě zatroubí a nacpe se do mezery před vámi, která je o patnáct centimetrů větší než jeho vozidlo. Lepší než autíčka na pouti.
Jo, měl jsem z bydlení velkej vítr, přiznávám se. Historky, kterýma mě krmili kamarádi, co už tu byli, se hemžily parazity, výkaly a přátelskými domorodci. Připravoval jsem se na nejhorší a naučil jsem se sestrojit z židle, vidličky a USB kabelu past na medvědy. Jenže jsem podcenil fakt, že si mě sem přivezla banda Japonců. Takže mám pokoj s LED televizí, designovou koupelnou a voňavejma prostěradlama. Hrůza. Nechám přes noc otevřený okno, třeba sem aspoň vleze krysa.
No comments:
Post a Comment